Fyzioterapeutické a ergoterapeutické metody a postupy


Obecné informace k tématu

Fyzioterapie
je zdravotnický obor zabývající se diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému. Fyzioterapie se uplatňuje ve všech subsystémech péče o zdraví – v oblasti podpory a výchovy ke zdraví, v prevenci (primární, sekundární i terciální), v léčebné péči, v rehabilitaci.

Ergoterapie
je léčba osob s fyzickým a duševním onemocněním nebo disabilitou, která prostřednictvím specificky zvolených činností umožňuje osobám dosáhnout maximální funkční úrovně a soběstačnosti ve všech aspektech života.

definice COTEC z roku 2001

Cílem fyzioterapie
Je zachování a obnovení optimální funkce pohybového systému. Pohyb jako jeden ze základních atributů zdraví, působí na ostatní funkce organizmu, včetně funkcí psychických.

Cílem ergoterapie
Cílem ergoterapie je především dosažení maximálně možné soběstačnosti a nezávislosti jedince v běžných denních činnostech (Activities of Daily Living, ADL), v pracovních činnostech a aktivitách volného času. Primárním zájmem ergoterapie je umožnit jedinci provádět činnost či zaměstnání, které považuje za užitečné nebo smysluplné, v jeho vlastním sociálním prostředí.

Kdo je fyzioterapeut?
Fyzioterapeutem se stává ten, kdo získá odbornou způsobilost k výkonu povolání fyzioterapeuta dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Odbornou způsobilost bylo dříve možné získat absolvováním střední zdravotnické škole - rehabilitační pracovník nebo vyšší zdravotnické škole - diplomovaný fyzioterapeut. V současnosti lze odbornou způsobilost získat již pouze po absolvování vysokoškolského studia, a to buď v bakalářském, nebo magisterském studijním programu s možností postgraduálního vzdělávání. V praxi tedy vedle sebe působí fyzioterapeuti se středoškolským, vyšším odborným i vysokoškolským vzděláním.

Kdo je ergoterapeut?
Ergoterapeutem se stává ten, kdo získá odbornou způsobilost k výkonu povolání ergoterapeut dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Odbornou způsobilost bylo dříve možné získat absolvováním střední zdravotnické školy – v oboru rehabilitační pracovník a pomaturitního specializačního studia - léčba prací nebo tříletého studia v oboru diplomovaný ergoterapeut na vyšších zdravotnických školách. V současnosti lze odbornou způsobilost získat již pouze po absolvování vysokoškolského studia - v bakalářském studijním programu s možností postgraduálního vzdělávání. V praxi tedy vedle sebe působí ergoterapeuti se středoškolským, vyšším odborným i vysokoškolským vzděláním.

Diagnostika – Plánování

  • Fyzioterapie
    K pohybové diagnostice používáme speciální kineziologické postupy a testy, fyzikální měření ke stanovení rozsahu pohybu a stupně svalové síly, k vyhodnocení pohybových vzorců, posturálního a lokomočního chování pacienta. Diagnostické postupy vedou ke stanovení terapeutického plánu.
  • Ergoterapie
    Ergoterapeutický proces je založen na vstupním a průběžných hodnoceních výstupů terapie. Hodnocení zahrnuje použití standardizovaných i nestandardizovaných procedur, interview, pozorování v různém prostředí a konzultaci s osobami, které jsou pro klienta či pacienta významné. Výsledky hodnocení slouží jako podklady pro vytvoření plánu terapie, který zahrnuje jak krátkodobé, tak i dlouhodobé cíle. Plán terapie musí odrážet úroveň funkčních schopností klienta/ pacienta, jeho zvyky, role, preferovaný životní styl a faktory prostředí, v kterém žije.

Terapie

  • Fyzioterapie
    Terapie se odvíjí od podrobné anamnézy klienta, zahrnující nejen aspekty medicínské, ale i rodinné či pracovní tak, aby terapie mohla být indikována optimálně, s ohledem k jeho individuálním podmínkám a požadavkům. K terapii používá fyzioterapie neinvazivní léčebné prostředky fyzikální povahy. Je to především pohyb a to aktivní i pasivní, mechanické podněty, gravitace, teplo, chlad, tlakové a vztlakové síly vodního prostředí uplatněné ve speciálních postupech, metodách a konceptech pohybového, manuální a reflexní terapie, ergonomické poradenství. Jako doplňující prostředky využívá fyzioterapie i další fyzikální prostředky (například účinky mechanické, světelné a magnetického pole).
  • Ergoterapie
    Terapie se zaměřuje na programy, které jsou zaměřeny na potřeby osoby a jejího prostředí. Program terapie je vytvořen tak, aby umožňoval výkon každodenních úkonů a adaptaci v prostředí, v kterém osoba žije, pracuje a společensky se stýká. Jako příklad lze uvést nácvik dovedností a používání kompenzačních pomůcek, které usnadňují provádění úkonů sebeobsluhy, snižují bariéry prostředí a umožňují participaci. Proces terapie je integrálně spjat s procesem hodnocení.

Dokumentace

  • Fyzioterapie
    Dokumentace je vedena v průběhu celého léčebného procesu.
  • Ergoterapie
    Dokumentování závěrů hodnocení a pravidelné zaznamenávání výstupů terapie je nezbytné pro monitorování účinnosti použitých terapeutických postupů a dosažení stanovených cílů terapie. Dokumentace by měla vždy věrně reflektovat rozsah a obsah poskytovaných služeb, použité terapeutické prostředky a metody a objektivní údaje.

V rámci projektu ESF NCO NZO subkatedra fyzioterapie a ergoterapie uskutečnila následné certifikované kurzy:

Certifikované kurzy:
  • CK - Fyzioterapeutů v rehabilitační léčbě některých druhů funkční ženské sterility metodou Ludmily Mojžíšové
  • CK – Diagnostika a terapie funkčních poruch hybného systému (manuální terapie).
  • CK – Proprioceptivní neuromusculární facilitace (PNF)
  • CK – Terapie lymfedému – kurz pro fyzioterapeuty
  • CK – Diagnostika a terapie funkčních poruch hybného systému (manuální terapie) pro fyzioterapeuty
  • CK – Ergoterapie u pacientů se specfickými potřebami

Novinky

Etický kodex fyzioterapeuta

  1. Obecné zásady
    Stavovskou povinností fyzioterapeuta je poskytovat kvalifikovanou a zodpovědnou profesionální službu. Fyzioterapeut dodržuje zákony a vyhlášky, kterými se řídí jeho činnost v České republice. Fyzioterapeut respektuje věk, národnost, víru, barvu pleti, politické přesvědčení, sociální statut, pohlaví a sexuální orientaci klienta. Fyzioterapeut respektuje práva a lidskou důstojnost všech jedinců. Fyzioterapeut nese odpovědnost za svá rozhodnutí.
  2. Výkon povolání
    Fyzioterapeut zodpovídá za provedení fyzioterapeutických postupů a nesmí ohrozit zdraví klienta. Fyzioterapeut musí svou profesionální činností předcházet vzniku disability. Fyzioterapeut přispívá k rozvoji odborné úrovně a zajištění kvalitní péče o klienty. Fyzioterapeut je povinen průběžně udržovat nejvyšší úroveň svého vzdělání a odbornost (celoživotní vzdělávání). Fyzioterapeut má právo na finanční odměnu za svou práci.
  3. Vztah ke klientovi
    Fyzioterapeut je vázán mlčenlivostí ve vztahu ke všem informacím týkajících se klienta. Nemluví o záležitostech klienta s nikým jiným, než s tím, kdo je spoluodpovědný za péči o něj. Fyzioterapeut podává klientům přesné informace o poskytování fyzioterapeutických výkonů a je povinen seznámit klienta i o případném riziku terapie.
  4. Vztahy k ostatním zdravotnickým profesím
    Fyzioterapeut spolupracuje v klientově zájmu s jeho ošetřujícím lékařem. Fyzioterapeut spolupracuje s ostatními zdravotnickými profesemi buď v rámci interdisciplinární spolupráce, nebo jako člen multidisciplinárního týmu. Fyzioterapeut se podílí se na rozvoji odborného vzdělávání ostatních zdravotnických pracovníků.
  5. Závěrečné ustanovení
    Fyzioterapeut za všech okolností dodržuje standard profesní a osobní etiky což činí jeho profesi důvěryhodnou. V případě, že kolega poruší pravidla etického kodexu, je fyzioterapeut povinen jej na to upozornit; nedojde-li k nápravě, je povinen informovat profesní organizaci.

"Etické principy pro fyzioterapeuty" byly vypracovány v souladu s "Etickým kodexem" WCPT a byly schváleny výkonným výborem Unie rehabilitačních pracovníků dne 12. 06. 1992 Přepracovány a schváleny Sjezdem Unie fyzioterapeutů ČR dne 26. 01. 2002 jako "Etický kodex fyzioterapeuta".

Etický kodex ergoterapeuta

Vlastnosti ergoterapeuta
  1. Ergoterapeut musí být bezúhonný, ukázněný, spolehlivý a zodpovědný. Musí mít schopnost dobré autoregulace a empatie. Předpokladem je i emoční vyrovnanost, pracovní stabilita a organizační schopnosti.
  2. Profesionální vztahy. Ergoterapeut musí za všech okolností dodržovat profesionální a etické standardy. Spolupracuje s ostatními kolegy, bere v potaz jejich příspěvky. V případě nelegální-ho či neetického jednání je ergoterapeut povinen osobně upozornit kolegu, jež kodex porušil. Nedojde-li k nápravě, je povinen informovat profesní organizaci.
  3. V přítomnosti pacientů neřeší problémy provozního, profesního a osobního charakteru
Zodpovědnost ergoterapeuta k pacientům
  1. Ergoterapeut přistupuje ke všem pacientům bez předsudků a pacienta považuje za sobě rovného. Ve vztahu k pacientům uplatňuje spravedlnost. Všem věnuje stejnou pozornost a potřebnou péči, bez ohledu na odlišnou rasu, etnickou příslušnost, náboženské vyznání, pohlaví, věk, handicap, sociální a finanční situaci.
  2. Dodržuje mlčenlivost o pacientových osobních záležitostech a skutečnostech. Nesmí mluvit o záležitostech klienta s nikým jiným, než s tím, kdo je spoluodpovědný za péči o něj.Osobní informace poskytuje jen se souhlasem pacienta a v rozsahu své profesní pravomoci.

Česká asociace Ergoterapeutů. Etický kodex ergoterapeuta. Česká asociace ergoterapeutů. [Online] 20. 2 2009. [Citace: 20. 2 2009.] http://www.ergoterapie.cz/Page.aspx?PageID=1

Zpět nahoru

Zajímavé články

Fyzioterapie

Ergoterapie

Zpět nahoru

Fórum

Diskuzní fórum je k dispozici v LMS Moodle. Abyste jej mohli využívat je nutné přihlášení.


Dobrá praxe ČR / zahraničí

Fyzioterapie
Je poskytována ve zdravotnických zařízeních státního i nestátního typu, která umožňují dosáhnout jejího cíle:

  • lůžková zařízení
    • kliniky rehabilitačního lékařství
    • centra léčebné rehabilitace
    • rehabilitační, fyzioterapeutická oddělení
    • lůžková oddělení klinických oborů
  • ambulantní zařízení
    • pracoviště samostatného fyzioterapeuta
    • centra a oddělení léčebné rehabilitace
    • denní rehabilitační stacionáře
  • specializované léčebné ústavy
  • lázně

Ergoterapie
Rozlišujeme 4 základní formy ergoterapie:

  • kondiční – jednán se o léčbu zaměstnání, postiženého má odpoutat od jeho onemocnění a udržet tak dobrou duševní rovnováhu
  • ergoterapie ruky – velmi úzce se prolíná s fyzioterapií a je součástí rehabilitace ruky, snaží se plně obnovit funkci ruky, která je porušená od narození, nebo se jedná o poúrazový stav
  • ergoterapie zaměřená na pracovní zařazení – snaží se pro klienta vybrat co nejvhodnější zaměstnání, kterého je schopen
  • ergoterapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti – forma ergoterapie, která se využívá u dětí s postižením, a to od raného věku

Ergoterapeutická péče

  1. Krátkodobý ergoterapeutický plán
    • cíl
    • stanovení problémových oblastí
    • přístupy a modely
    • terapeutické činnosti
  2. Dlouhodobý ergoterapeutický plán
    • cíl
    • doporučení
    • řešení volnočasové sportovní aktivity, zaměstnání, rodinná situace
Zpět nahoru

Otestujte své znalosti a odpovězte na následující otázky. Každá otázka má jen jednu správnou odpověď.

1) Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, je zákon?

č. 69/2004 Sb.
č. 96/2004 Sb.
č. 95/2004 Sb.

2) Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků je:

č. 50/2004 Sb.
č. 55/2011 Sb.
č. 55/1968 Sb.

3) Nejzatíženějším segmentem bederní páteře je:

segment L 1/2
segment L5/S1
segment L4/L5

4) Nejzatíženějším segmentem krční páteře je:

segment C6/C7
segment C3/C4
segment C5/C6

5) Novorozenec má při narození přítomné reflexy:

nepodmíněné
podmíněné
platí obě možnosti

6) Excentrická kontrakce je charakterizovaná:

zkrácením svalu
prodloužením svalu
beze změny délky svalu

7) Jaká je nejčastější forma demence?

Alzheimerova demence
vaskulární demence
fronto temporální demence

8) Správný stereotyp u abdukce v kyčelním kloubu (mezi m. gluteus medius a m. tenzor fasciace latae) je v poměru:

1 : 1
1 : 2
1 : 3

9) Příznak labutí šije je u parézy?

n. tibialis
n radialis
n. ulnaris

10) „Stepáž“ – kohoutí chůze je u parézy:

n. femoralis
n. cutaneus femoris lateralis
n. peroneus

11) Nejčastější CMP je:

ischemického typu
krvácení do mozku
subarachnoideální krvácení

12) Jak nahrazujeme úchopové schopnosti u hemiparetiků:

kompenzační pomůckou
podpažními berlemi
vozíčkem

13) Ergodiagnostika je:

měření tlaku
odběr krve
vyšetření zbytkových funkcí

14) U karpálního tunelu je postižen nerv:

n. radiális
n. medianus
n. ulnáris

15) Ortotika se zabývá pomůckami, které:

nahrazují ztrátu končetiny
nahrazují porušenou funkci končetiny
vždycky hradí zdravotní pojišťovna

15) 8. Afázie vzniká při postižení mozkové hemisféry:

dominantní
nedominantní
homo laterální

 
Zpět nahoru

Seznam doporučené literatury a zdrojů

Kompletní seznam naleznete v LMS Moodle po přihlášení.

ANTUŠÁK, E. a KOPECKÝ, Z. Úvod do teorie krizového managementu. I. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2003. 97 s. ISBN 80-245-0548-7.
ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3.
BEDNAŘÍK, J. a Z. KADAŇKA. Vertebrogenní neurologické syndromy. 1. vyd. Praha: Triton, 2000. 215 s. ISBN 80-7254-102-1.
BENEŠ, J. a kol. Základy lékařské biofyziky. 3. uprav. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 200 s. ISBN 978-80-246-2034-3.
BENEŠ, M. Andragogika. 2. aktualiz. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 2014. 176 s. ISBN 978-80-247-4824-5.
CAMPELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál, 2000. 199 s. ISBN 80-7178-428-1.
COHEN, R. M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. Praha: Portál, 2002. 199 s. ISBN 80-7178-497-4.
ČÍŽKOVÁ, K. Tanečně – pohybová terapie. Praha: Triton, 2005. 119 s. ISBN 80-7254-547-7.
DORN, D. a G. FLEMMING. Léčení Dornovou metodou. 2. vyd. Olomouc: Poznání, 2014. 179 s. ISBN 978-80-87419-43-4.
DOSTÁLOVÁ, I. a P. GAUL ALÁČOVÁ. Vyšetřování svalového aparátu. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. 86 s. ISBN 80-85783-51-7.
DYLEVSKÝ, I., R. DRUGA a O. MRÁZKOVÁ. Funkční anatomie člověka. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 664 s. ISBN 80-7169-681-1.
ELIŠKA, O. a M. ELIŠKOVÁ. Aplikovaná anatomie pro fyzioterapeuty a maséry. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 201 s. ISBN 978-80-7262-590-1.
FERKO, A., Z. ŠUBRT a T. DĚDEK. Chirurgie v kostce. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2015. 511 s. ISBN 978-80-247-1005-1.
FÖLSCH, U. R., K. KOCHSIEK a R. F. SCHMIDT. Patologická fyziologie. 1. české vyd. Praha: Grada, 2003. 586 s. ISBN 80-247-0319-X.
FROST, R. Aplikovaná kineziologie: základní principy a techniky. 1. vyd. Olomouc: Fontána, [2013]. 255 s. ISBN 978-80-7336-708-4.
GLADKIJ, I. Management ve zdravotnictví. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 380 s. ISBN 80-7226-996-8.
GOGELOVÁ, H. Angličtina pro fyzioterapeuty. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 314 s. ISBN 978-80-247-3531-3.
GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80–247–0226–6.
GREENHALGH, T. Jak pracovat s vědeckou publikací. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 208 s. ISBN 80-247-0310-6.
GÚTH, A. Propedeutika v rehabilitácii pre fyzioterapeutov. Bratislava: LIEČREH Gúth, [2006]. 98 s. ISBN 80-88932-24-6.
HALADOVÁ, E. a NECHVÁTALOVÁ, L. Vyšetřovací metody hybného systému. 3. nezměn. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 135 s. ISBN 978-80-7013-516-7.
HAMAR, D. a J. LIPKOVÁ. Fyziológia telesných cvičení. 5. nezmen. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2012. 173 s. ISBN 978-80-223-3294-1.
HÁTLOVÁ, B. a J. SUCHÁ. Kinezioterapie demencí. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 108 s. ISBN 80-7254-564-7.
HAŠKOVCOVÁ, H. Ošetřovatelství 10- Manuálek sociální gerontologie. 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. ISBN 80- 7013-363-5.
HOLEKSOVÁ, T. Ležící nemocný člověk v domácím prostředí. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 91 s. ISBN 80–247–0212–6.
HOLIBKOVÁ, A. a S. LAICHMAN. Přehled anatomie člověka. 5. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. 140 s. ISBN 978-80-244-2615-0.
HOLUBÁŘOVÁ, J. a D. PAVLŮ. Proprioceptivní neuromuskulární facilitace. 1. část. 2. uprav. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 115 s. ISBN 978-80-246-1941-5.
HOLUBÁŘOVÁ, J. a D. PAVLŮ. Proprioceptivní neuromuskulární facilitace. 2. část. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 114 s. ISBN 978-80-246-2158-6.
HRODEK, O. a J. VAVŘINEC. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5.
HUDEC, J. Ortopédia a traumatológia. rehabilitácia v ortopédii a traumatologii. 1.vyd. Trnava: Trnavská univerzita, 2004. 100 s. ISBN 80-89029-75-2.
JANDA, V. a kol. Svalové funkční testy. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 325 s. ISBN 80-247-0722-5.
JOINT COMMISSION INTERNATIONAL. Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice. překlad 3. vyd. Praha: Grada, 2009. 312 s. ISBN 978-80-247-2436-2.
JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M., ŠAJTAROVÁ, L. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009
KALVACH, P. Geriatrie a gerontologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. 864 s. ISBN 80–247–0548–6.
KOUDELA, K. Ortopedická traumatologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2002. 146 s. ISBN 80-246-0392-6.
KOUKOLÍK, F. Lidský mozek, funkční systémy, norma a poruchy. 2.vyd. Praha: Portál, 2002. 451 s. ISBN 80-7178-632-2.
KRAJČÍK, Š. Geriatria. 1.vyd. Trnava: Trnavská univerzita, 2000. 82 s. ISBN 80–88908–68–X.
KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 336 s. ISBN 80-7178-554-7.
KANTOR, J. a kol. Kreativní přístupy v rehabilitaci osob s těžkým kombinovaným postižením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2014. 228 s. ISBN 978-80-244-4358-4.
KASÍK, J. a kol. Vertebrogenní kořenové syndromy: diagnostika a léčba. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 224 s. ISBN 80-247-0142-1.
KLUSOŇOVÁ, E. a J. PITNEROVÁ, Jana. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti. 2. dopl. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 117 s. ISBN 80-7013-423-2.
KOLÁŘ, P. a kol. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.
KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. 2. vyd. Praha: Galén, 2009. 296 s. ISBN 978-80-7262-591-8.
KRAUS, J. a kol. Dětská mozková obrna. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 344 s. ISBN 80-247-1018-8.
KŘIVOHLAVÝ, J. a J. PEČENKOVÁ. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 78 s. ISBN 80-247-0784-5.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0.
LEWIT, K. Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. 5. přeprac. vyd. Praha: Sdělovací technika, 2003. 411 s. ISBN 80-86645-04-5.
LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie. Praha: Portál, 2005. 280 s. ISBN 80-7178-864-3.
LIPPERTOVÁ-GRŰNEROVÁ, M. Trauma mozku a jeho rehabilitace. Praha: Galén, 2009.
LIPPERT-GRÜNER, M. Neurorehabilitace. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 350 s. ISBN 80-7262-317-6.
LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Trauma mozku a jeho rehabilitace. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 148 s. ISBN 978-80-7262-569-7.
LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Rehabiliace pacientů v kómatu. 1. vyd. Praha: Galén, 2013. 116 s. ISBN 978-80-7262-761-5.
MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80- 86429-19-9.
MAČÁK, J., J. MAČÁKOVÁ a J. DVOŘÁČKOVÁ. Patologie. 2. dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. 347 s. ISBN 978-80-247-3530-6.
MAŇÁK, P., WONDRÁK, E. Traumatologie: Repetitotium pro studující lékařství. 4.přepr.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 104 s. ISBN 80-7067-842-9.
MAREK, J. a kol. Syndrom kostrče a pánevního dna. 2. vyd. Praha: Triton, 2005. 117 s. ISBN 80-7254-638-4.
MAREŠOVÁ, E., P. JOUDOVÁ a S. SEVERA. Dětská mozková obrna. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. 154 s. ISBN 978-80-7262-703-5.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0.
MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 2.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 250 s. ISBN 80-86429-05-9.
MULLPACHR, P., STANÍČEK, P. Pedagogika pro speciální pedagogy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita- Pedagogická fakulta, 2001. 115 s. ISBN 80-210-2510-7.
MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 153 s. ISBN 80-247-1024-2.
MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. 1. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998. 271 s. ISBN 80-85963-52-3.
MUŽÍK, J. Řízení vzdělávacího procesu. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 323 s. ISBN 978-80-7357-581-6.
MÜLLER, I. Bolestivé syndromy pohybového ústrojí v ordinaci praktického lékaře. 2. přeprac. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 116 s. ISBN 80-7013-415-1.
NEČAS, E. Obecná patologická fyziologie. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 377 s. ISBN 978-80-246-1688-9.
NEUBAUEROVÁ, L., M. JAVORSKÁ a K. NEUBAUER. Ucelená rehabilitace osob s postižením centrální nervové soustavy. 2. uprav. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2012. 135 s. ISBN 978-80-7435-174-7.
PAVLŮ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. I. 2. oprav. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2003. 239 s. ISBN 80-7204-312-9.
PAYNE, J. a kol. Kvalita života a zdraví. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 629 s. ISBN 80-7254-657-0.
PLAŇAVA, I. Průvodce mezilidskou komunikací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 146 s. ISBN 80-247-0858-2.
PRUDIL, L. Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X.
PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013. 483 s. ISBN 978-80-262-0456-5.
ROZTOČIL, A. a kol. Moderní porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 405 s. ISBN 978-80-247-1941-2.
RYCHLÍKOVÁ, E. Funkční poruchy kloubů končetin. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 256 s. ISBN 80-247-0237-1.
RYCHLÍKOVÁ, E. Manuální medicína. 4. rozšíř. vyd. Praha: Maxdorf, 2008. 499 s. ISBN 978-80-7345-169-1.
ŘASOVÁ, K. Fyzioterapie u neurologicky nemocných (se zaměřením na roztroušenou sklerózu mozkomíšní). 1. vyd. Praha: Ceros, 2007. 135 s. ISBN 978-80-239-9300-4.
SMOLÍKOVÁ, L. a M. MÁČEK. Respirační fyzioterapie a plicní rehabilitace. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 194 s. ISBN 978-80-7013-527-3.
SOBOTTA, J. Sobottův Atlas anatomie člověka. 1. české vyd. Praha: Grada, 2007. 2 sv. (431, 399 s.). ISBN 978-80-247-1870-5.
STYX, P. O psychiatrii. Jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 178 s. ISBN 80-7226-828-7.
ŠIMEK, J. a V. ŠPALEK. Filozofické základy lékařské etiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 113 s. ISBN 80-247-0440-4.
ŠICKOVÁ-FABRICI. Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002. 176 s. ISBN 80-7178-616-0.
ŠTILEC, M. Pohybově- relaxační programy pro starší občany. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 94 s. ISBN 80-246-0788-3.
TROJAN, S. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. 237 s. ISBN 80-247-1296-2.
TROJAN, S. a kol. Lékařská fyziologie. 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.
TŘEŠKA, V. a kol. Propedeutika vybraných klinických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 459 s. ISBN 80-247-0239-8.
URBÁNEK, K. a kol. Vyšetřovací metody v neurologii. 2. přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 127 s. ISBN 80-244-0501-6.
VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.
VÉLE, F. Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie: příručka pro terapeuty pracující v neurorehabilitaci. 1. vyd. Praha: Triton, 2012. 222 s. ISBN 978-80-7387-608-1.
VOJTA, V. a A. PETERS. Vojtův princip. 1. české vyd. Praha: Grada, 2010. 180 s. ISBN 978-80-247-2710-3.
VOKURKA, M. a kol. Patofyziologie pro nelékařské směry. 3. uprav. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 305 s. ISBN 978-80-246-2032-9.
VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7367-387-1.
WHO. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009.
ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2001. 97 s. ISBN 80-246-036-8.
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9.
ZLÁMAL, J. a J. BELLOVÁ. Ekonomika zdravotnictví. 2. uprav. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013. 249 s. ISBN 978-80-7013-551-8.

Zpět nahoru

Kalendář akcí


 
pracuji...
Zpět nahoru