Nové poznatky v preventivní medicíně


Obecné informace k tématu

Ochrana a podpora veřejného zdraví, Hygiena, Epidemiologie, Public health, Veřejné zdraví, Veřejné zdravotnictví, Hygiena komunální, Hygiena výživy, Hygiena práce, Hygiena dětí a mladistvých, Předměty běžného užívání, Podpora zdraví, Hygienické laboratoře, Vyšetřovací metody

PREVENTIVNÍ MEDICÍNA
Preventivní medicína je rozsáhlá lékařská disciplína zabývající se zdravím jedince a populace a možnosti jeho ochrany a podpory. Jde o multioborový pohled, a to na základě principů medicíny založené na důkazech, na působení faktorů životního a pracovního prostředí na zdraví jedince i populace. Umí hodnotit význam těchto faktorů a tím i umožňuje stanovit možnosti i způsoby prevence poruch zdraví, tělesných i duševních.

Vedle individuální zdravotnické služby (tj. péče o jednotlivce v rámci primární péče, ambulantní péče a nemocniční péče) se ukazuje jako zásadní péče o zdraví na populační úrovni – public health. Nejde ale jen o kvalifikovaný epidemiologický pohled na výskyt zdravotních problémů v populaci, jde především o zásadní změnu ve zdravotnické strategii směřující od zdravotní péče (o populaci nemocných) k péči o zdraví (ještě zdravých) tak, aby se zlepšilo zdraví populace a jejích skupin, včetně snížení narůstajících rozdílů mezi jednotlivými sociálními skupinami. Pokud společnost nebude využívat své znalosti, schopnosti a umění poznávat příčiny vzniku nemocí a způsobů jak jim zabránit, bude se potýkat se zbytečným léčením nemocí, které jsou preventabilní a nemusely by se vyskytnout vůbec nebo alespoň až co nejpozději. Této nutné zásadní změně v přístupu ke zdraví populace přispívají svými výsledky obory jako preventivní medicína, hygiena, veřejné zdravotnictví, ochrana a podpora veřejného zdraví, sociální lékařství…, které se navzájem prolínají a lze jen těžko určit hranice jejich působení. Pomocí vědeckých metod epidemiologických studií

  • získávají a analyzují data se zaměřením na studium vztahů mezi faktory životních a pracovních podmínek a zdravím
  • využívají laboratorních metod a speciálních metod (z oblasti, toxikologie, analytické chemie, biologie a mikrobiologie, vč.molekulární biologie, genetiky, imunologie, fyzikálních měření, psychologických testů, fyziologických měření vyšetření fyzické zdatnosti a mnoha jiných) pro pořízení relevantních dat
  • hledají správné interpretace výsledků pro hodnocení zdravotních rizik a z nich vyplývajících návrhů na intervenční opatření v primární, sekundární a terciální prevenci
  • v oblasti podpory zdraví realizují populační i individuální intervence a vyhodnocují jejich efektivitu
  • využívají základní a aplikovaný výzkum v oblasti prevence a poznávání jednotlivých determinant zdraví a jejich váhy (životní prostředí, životní podmínky, zdravotní stav)

Vzhledem k negativním tendencím ve vývoji zdravotního stavu obyvatel ČR (zpomalování růstu naděje na dožití, zpomalení dosud pozitivního trendu poklesu úmrtnosti, kratší délka života prožitého ve zdraví než v jiných vyspělých zemí Evropy) a vzhledem ke skutečnosti, že extenzivní růst možností léčebné medicíny je spojen s ekonomicky neudržitelnými výdaji a přesto nepřináší očekávaný efekt v ovlivnění zdraví obyvatelstva, stává se prevence nemocí jediným efektivním řešením. Vlastní prevence pak probíhá na několika stupních, a to podle úrovně následků, kterým chce předejít:

Primární prevence
je předcházení či zabránění vzniku onemocnění tím, že ovlivňuje determinanty, které na zdraví působí a snižuje tak zdravotní rizika vůbec. Zde hovoříme o ochraně veřejného zdraví a podpoře zdraví jako o základním pilíři účinné prevence, protože svou intervencí minimalizuje příčiny vzniku nemocí a tím tak snižuje i počty možných nových případů.

  • Ochrana veřejného zdraví (public health protection)
    • Ochrana zdravých životních a pracovních podmínek
    • Prosazování zdravého životního stylu
    • Zdravotní opatření, vč. očkování
    • Zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění
  • Posilování (podpora, rozvoj) zdraví (health promotion) – konstruktivní prevencí rozšiřování potenciálu zdraví (všestranným pohybem, otužováním a tréninkem, vhodnou relaxací, racionální výživou, duševní hygienou, správnou orientací životního stylu…). Dosažení cíle, tj. zvýšení potenciálu zdraví společnosti, je záležitostí jak jednotlivce (individuální kontrola nad determinantami vlastního zdraví, ovlivňování postojů jednotlivcůa motivace k tomu, zda obují tenisky nebo papuče), tak společnosti (státu, samosprávy), která činnostmi k zajištění vhodných sociálních, ekonomických a environmentálních podmínek umožní rozvoj individuálního i veřejného zdraví.

Vedle intervence individuální (medicínská práce s jednotlivcem) má tak obrovský význam právě intervence „public health“ (epidemiologická, skupinová, populační…), a to svými zásahy do životního a pracovního prostředí, včetně prostředí sociálního, a do způsobu života těchto populací.

Sekundární prevence
je zabránění rozvoji poruch zdraví a jejich nepříznivým následkům, tzn. vyhledávání časných stadií již vznikající nemoci s cílem zlepšení šancí na úspěšnost včas zahájené léčby (preventivní prohlídky, screeningové programy). Screening tak představuje testování dosud bezpříznakových osob pro účely nalezení těch, kteří s vysokou pravděpodobností ve skutečnosti trpí sledovaným onemocněním. Toto aktivní vyhledávání známek již počínající nemoci je nesmírně důležité, leč není schopno odstranit příčinu nemoci a tudíž ani snížit počet nových případů.

Terciární prevence
jako návratná péče (rehabilitace léčebná, pracovní, psychická, sociální) se zaměřuje na redukci komplikací, zmírnění projevů a symptomů nemoci, která již propukla.

Aktuálně se začíná hovořit i o tzv. kvartérní prevenci v souvislosti se zmírňováním dopadů či vyhnutí se následkům nepotřebných či nadměrných léčebných intervencí.

Public health /Veřejné zdravotnictví je tak vědou a uměním jak předcházet nemocem, jak prodlužovat lidský život s důrazem na kvalitu prodlouženého života ve zdraví a jak podporovat zdraví populace prostřednictvím organizovaného společenského úsilí. Jde o pomoc jednotlivcům i komunitám usnadnit jim správnou volbu zdravého životního stylu (relevantní informace, výchova ke zdravotní gramotnosti) a v neposlední řadě i o pomoc politikům, představitelům státní správy a institucím usnadnit jim přijímat taková rozhodnutí, která povedou ke zlepšení zdravotního stavu populace a tím i k úspoře nemalých prostředků vynakládaných na léčebnou péči.

OCHRANA A PODPORA VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ
Ochrana veřejného zdraví je zákonem č.258/2000Sb. definována jako souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a k zabránění šíření infekcí a hromadně se vyskytujících onemocnění. Kontrola dodržování těchto opatření je prováděna státním zdravotním dozorem, který je svěřen rezortu zdravotnictví spolu s dalšími úkoly v oblasti veřejného zdraví. Za tím účelem jsou zřízeny krajské hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví, Státní zdravotní ústav jako odborná, vědecká a expertní základna hygienické služby a zdravotní ústavy, které zajišťují pro odborná rozhodování orgánů ochrany veřejného zdraví objektivní podklady laboratorním vyšetřováním. Integrace všech forem práce v hygienické službě, tj. dozorové, represivní složky, která vymáhá právo na ochranu zdraví, laboratorní složky a aktivit zaměřených na primární prevenci a podporu zdraví přináší účelné využití všech kapacit v oboru.

Dozorová část oboru
Dozorová činnost v ochraně a podpoře veřejného zdraví je vykonávána krajskými hygienickými stanicemi dle zmocnění zákonem č.258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Ty vykonávají státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním dalších povinností stanovených těmito předpisy, dále plní úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví jako dotčeného správního úřadu při rozhodování ve věcech dotýkajících se ochrany veřejného zdraví, podílí se na úkolech integrovaného záchranného systému, provádí hodnocení a řízení zdravotních rizik z hlediska prevence negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva a rovněž spolupracují se správními úřady a s orgány samosprávy při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu.

V činnosti této oblasti oboru se uplatňují jak lékaři, tak další nelékařská zdravotnická povolání, především asistent ochrany a podpory veřejného zdraví (§13 zákona č.96/2004 Sb.) a odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví (§28 zákona č.96/2004 Sb.), v menší míře všeobecná sestra a event..další nelékařská zdravotnická povolání.

Pro tyto pracovníky jsme v rámci projektu uskutečnili inovační kurzy, které reagovaly na nutnost neustálé aktualizace odborných informací a prohloubení znalostí nezbytných pro kvalitní plnění úkolů orgánů ochrany veřejného zdraví, v souladu s přijatou koncepcí hygienické služby a primární prevence.

Inovační kurzy Aktuální problematika ochrany a podpory veřejného zdraví:
  • Hygiena obecná a komunální
  • Hygiena práce
  • Hygiena výživy
  • Hygiena dětí a mladistvých
  • Hygiena předmětů běžného užívání – předměty pro styk s potravinami
  • Hygiena předmětů běžného užívání - kosmetika
  • Epidemiologie
  • Podpora zdraví

Hygienická problematika hluku a jeho měření a hodnocení v životním prostředí
Měření a hodnocení hluku v pracovním prostředí a vibrací
Informační systémy v ochraně veřejného zdraví
Hodnocení zdravotních rizik podle zákona o ochraně veřejného zdraví
Hygiena výživy – hodnocení výživových požadavků

Laboratorní část oboru
Hygienické laboratoře vyšetřují složky životního a pracovního prostředí (voda, potraviny a pokrmy, prostředí, ovzduší vnitřní a venkovní, pracovní prostředí a pracovní podmínky, biologický materiál, předměty běžného užívání-materiály a výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, kosmetika, hračky a předměty pro děti do 3 let věku, materiály určené pro styk s pitnou vodou apod.) za účelem pořízení podkladů pro rozhodování orgánů ochrany veřejného zdraví. Správné provedení chemických analýz, biologických a mikrobiologických rozborů a fyzikálních měření, včetně zajištění nezbytné reprezentativnosti vzorkování předmětných matric, jsou nezbytným předpokladem pro správnou interpretaci naměřených dat a pro následné bezchybné rozhodování v rámci státního zdravotního dozoru i při plnění úkolů orgánů ochrany veřejného zdraví jako dotčeného správního úřadu.

V laboratorní části oboru se uplatňují především nelékařská zdravotnická povolání s laboratorním kvalifikačním vzděláním, tj. zdravotní laborant (§9 zákona č.96/2004 Sb.) a odborný pracovník v laboratorních metodách (§26 zákona č.96/2004 Sb.), event. i jiní odborní pracovníci ve zdravotnictví. Pro některé expertizní a interpretační činnosti též asistenti ochrany a podpory veřejného zdraví a odborní pracovníci v ochraně a podpoře veřejného zdraví (viz dozorová část oboru).

Pro laboratorní pracovníky jsme v rámci projektu uskutečnili inovační kurzy zaměřené na novinky a pokroky ve vyšetřovacích metodách:

Nové trendy ve vyšetřování složek životního a pracovního prostředí:
  • Chemické metody vyšetřování
  • Biologické metody vyšetřování
  • Fyzikální metody vyšetřování

Nutno dodat, že z důvodů bezpodmínečně nutné úzké spolupráce obou částí oboru ochrana a podpora veřejného zdraví, tj. složky dozorové i laboratorní, je vstup do vypsaných inovačních kurzů umožněn všem pracovníkům oboru podle jejich potřeby. I laboratorní pracovník potřebuje znát právní předpisy a podklady, podle kterých pak orgán ochrany veřejného zdraví rozhoduje, a naopak i znalosti v metodách vyšetřování usnadní dozorovým pracovníkům správnou interpretaci výsledků pro vydání rozhodnutí či stanovisek.

Zpět nahoru

Novinky

Schválená Národní strategie Zdraví 2020
Tisková zpráva ze zasedání vlády 20. 8. 2015

Školní stravování 2015/16: studie obsahu nutrientů v obědech dětí
Se začátkem nového školního roku 2015/16 spustí MZ ČR a OOVZ, ve spolupráci se SZÚ, novou studii, která by měla objektivně posoudit, zda školní obědy odpovídají příslušným legislativním předpisům. Ty jsou sestaveny tak, aby byly v souladu se výživovými požadavky pro jednotlivé kategorie dětí. Studie již zapadá mezi cíle plánované v připravovaných Akčních plánech pro implementaci "Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí - ZDRAVÍ 2020", který projednala vláda ČR na svém zasedání dne 20.8.2015 (bod 999/15).

Studie MZ ČR/OOVZ/SZÚ po více než roce práce odpoví na 4 otázky: (1) odpovídají obědy školního stravování v ČR svým nutričním složením očekávanému podílu 35% z denní výživové dávky? (2) jak se jednotlivé části oběda podílejí na přívodu živin? (3) existuje závislost mezi počtem porcí oběda vařených školní jídelnou a nutričním složením obědů? (4) ovlivňuje používání instatních směsí obsah sodíku v polévkách/hlavních chodech?

Do akce budou zapojeny všechny KHS. Analýzy zajistí SZÚ pomcí špičkové laboratorní techniky. Všechny metodické postupy jsou popsány ve Standardních operačních postupech, spolupracovníci studie jsou předem proškoleni v technických záležitostech. Vše by tedy mělo umožnit objektivní odpovědi na položené otázky a jejich využití při dalším zdokonalování přístupu k výživě dětí ze strany státu.
Více detailů lze nalézt na pracovním letáku studie.

Zpět nahoru

Zajímavé články

Hasmanová Marhánková, Jaroslava: „Postoje rodičů odmítajících povinná očkování svých dětí: případová studie krize důvěry v biomedicínské vědění“ Sociologický časopis 50(2), 163-188 (2014) IF: 0,563

Sympozium RAFA 2015 7th international symposium on Recent advances in food analysis

Činnost RASFF 2014

Zpráva o výsledcích cíleného státního zdravotního dozoru v provozovnách stravovacích služeb zaměřeného na odběr vzorků pokrmů s pravděpodobným výskytem akrylamidu

Zpět nahoru

Fórum

Diskuzní fórum je k dispozici v LMS Moodle. Abyste jej mohli využívat je nutné přihlášení.


Dobrá praxe ČR / zahraničí

Zpět nahoru

Otestujte své znalosti a odpovězte na následující otázky. Každá otázka má jen jednu správnou odpověď.

1) Krajské hygienické stanice jsou:

zdravotnickými zařízeními zřizovanými ministerstvem zdravotnictví
správními úřady
příspěvkovými organizacemi zřizovanými krajskými úřady

2) Při výkonu státního zdravotního dozoru postupují zaměstnanci orgánu ochrany veřejného zdraví v režimu zákona:

o vyřizování stížností, oznámení a podnětů občanů státní správě
o správním řízení
o státní kontrole

3) Z hlediska vlivu na veřejné zdraví je celospolečensky nejzávažnější:

hluk z dopravy
hluk z provozoven a služeb
hluk z veřejných hudebních produkcí

4) Pro rtuť platí tvrzení, že:

její organické sloučeniny jsou nejtoxičtější
nejnebezpečnější je požití kovové rtuti
vstup Hg v podobě par do organismu inhalační cestou není nebezpečný

5) Výskyt které infekční nemoci z povolání u zdravotníků se podařilo v posledních letech významně snížit očkováním?

virová hepatitis C
virová hepatitis B
Lymeská borelióza

6) Jakost vzduchu v pobytových místnostech se posuzuje podle obsahu:

kyslíku
oxidu uhličitého
vodní páry a sumy aromatických uhlovodíků

7) Nebezpečí přehřátí organizmu je vyšší v prostředí:

se zástavou proudění
se zápornou hodnotou kulového teploměru
s vysokou vlhkostí

8) Činitel denní osvětlenosti je:

podíl osvětlenosti dané roviny naměřené v interiéru a srovnávací osvětlenosti venkovní nezastíněné roviny za definovaných podmínek
poměr osvětlených a neosvětlených ploch v interiéru v cd.m-2
poměr svítících a nefungujících umělých zdrojů osvětlení osvětlovací soustavy v interiéru v době prováděné kontroly

9) Oblast vlnových délek elektromagnetického záření, které vnímá lidské oko (tj. viditelná oblast záření) je:

400 – 760 nm
150 – 350 nm
viditelná je oblast všech vlnových délek

10) Která látka je toxičtější:

látka s nižší hodnotou LD50
látka s vyšší hodnotou LD50
hodnota LD50 není ukazatelem toxicity posuzovaných látek

11) Vymezte, co podle zákona o ochraně veřejného zdraví patří do kategorie tzv. předmětů běžného užívání:

veškeré předměty uváděné na trh ze zemí mimo ES (ze třetích zemí), které je možno koupit v obchodní síti
výrobky a materiály určené pro styk s potravinami, kosmetika, hračky a výrobky pro děti do 3 let věku
kosmetika a výrobky používané v zařízeních provozujících péči o tělo

12) Odběr vzorku vody pro mikrobiologické vyšetření se provádí tak, že se plní do sterilní vzorkovnice

až po její úplný okraj, aby nedošlo k sekundární kontaminaci vzorku vzduchem
tak, aby zůstala ve vzorkovnici vzduchová bublina
jakkoliv, pro mikrobiologický rozbor není výše hladiny ve vzorkovnici rozhodující

13) Polychlorované bifenyly se v lidském organizmu ukládají:

v kostech
ve svalech
v tukové tkáni

14) V režimu varovného systému RASFF se řeší nebezpečné a z nebezpečnosti podezřelé potraviny:

všechny dovážené na trh ES a vyvážené z trhu ES
všechny zjištěné a uváděné na trh pouze na území ČR
jen z dovozu ze třetích zemi mimo ES

15) V rámci nastavených systémů kritických bodů (HACCP) se analyzují nebezpečí:

pouze mikrobiologická
pouze chemická
biologická, chemická a fyzikální

16) Za nozokomiální nákazu označujeme nákazu, která vznikla:

v souvislosti s ošetřením v nemocnici
v souvislosti s kontaktem pacienta se zdravotnickým personálem nebo jiným pacientem, u kterých bylo prokázáno nosičství
v souvislosti s pobytem a ošetřením ve zdravotnickém zařízení

 
Zpět nahoru

Seznam doporučené literatury a zdrojů

Kompletní seznam naleznete v LMS Moodle po přihlášení.

ANTOŠOVÁ, Danuše a kol. Zpráva o zdraví obyvatel České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2014. 155 s. ISBN 978-80-85047-49-3.
BARON, Ladislav a kol. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v malých a středních podnicích: příručka pro zaměstnavatele. 2. vyd. Praha: Tigis, 2004. 75 s. ISBN 80-7071-248-1.
BENCKO, Vladimír, Miroslav CIKRT a Jaroslav LENER. Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1995. 282 s. ISBN 80-7169-150-X.
BRHEL, Petr, Marta MANOUŠKOVÁ a Evžen HRNČÍŘ. Pracovní lékařství: základy primární pracovnělékařské péče. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 338 s. ISBN 80-7013-414-3.
CIKRT, Miroslav, Bohuslav MÁLEK a Zdeněk JIRÁK. Pracovní lékařství. Praha: CIVOP (Centrum informací a vzdělávání ochrany práce), 1995-1996. 3 sv. ISBN 80-900151-2-3.
CSÉMY, Ladislav a kol. Životní styl a zdraví českých školáků: z výsledků mezinárodní srovnávací studie Světové zdravotnické organizace The Health Behaviour in School-aged Children (HBSC). 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2005. 139 s. ISBN 80-85121-94-8.
FAIT, Tomáš a kol. Preventivní medicína. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Maxdorf, 2011. 770 s. ISBN 978-80-7345-237-7.
GÖPFERTOVÁ, Dana a kol. Epidemiologie: [průvodce epidemiologickou metodou]. 1. vyd. Praha: Triton, 1999. 224 s. ISBN 80-7254-037-8.
GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie: obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2013. 223 s. ISBN 978-80-246-2223-1.
HLADKÝ, Aleš a Zdeňka ŽIDKOVÁ. Metody hodnocení psychosociální pracovní zátěže: metodická příručka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 78 s. ISBN 80-7184-890-5.
HRUBÝ, Stanislav a Bohumil TUREK. Mikrobiologická problematika ve výživě. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1996. 145 s. ISBN 80-7013-232-9.
JANOUT, Vladimír. Klinická epidemiologie - nedílná součást klinických rozhodovacích procesů. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 145 s. ISBN 80-7169-353-7.
JIRÁK, Zdeněk, Marek BUŽGA a Radim PEKTOR. Fyziologie práce: studijní opora. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2014. 2 sv. ISBN 978-80-7464-579-2.
JOKL, Miloslav. Zdravé obytné a pracovní prostředí. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 261 s. ISBN 80-200-0928-0.
KALHOTKA, Libor. Mikromycety v prostředí člověka: vláknité mikromycety (plísně) a kvasinky. Brno: Mendelova univerzita, 2014. 77 s. ISBN 978-80-7375-943-8.
KEBZA, Vladimír. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80-200-1307-5.
KLEINWÄCHTEROVÁ, Hana a Zuzana BRÁZDOVÁ. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přeprac. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8.
KUDLOVÁ, Eva a kol. Hygiena výživy a nutriční epidemiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 287 s. ISBN 978-80-246-1735-0.
KŘÍŽ, Jaroslav a kol. Zdravotní stav populace: jak jsme na tom se zdravím? 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2004. 136 s. ISBN 80-7071-247-3.
MALÍŘ, František a kol. Vláknité mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví člověka. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. 349 s. ISBN 80-7013-395-3.
MELICHERČÍKOVÁ, Věra. Sterilizace a dezinfekce v prevenci nozokomiálních nákaz. Praha: Galén, 2007. 57 s. ISBN 978-80-7262-468-3.
MELICHERČÍKOVÁ, Věra. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 102 s. ISBN 80-7169-442-8.
MELICHERČÍKOVÁ, Věra. Sterilizace a dezinfekce. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2015. 174 stran. ISBN 978-80-7492-139-1.
MÜLLEROVÁ, Dana a kol. Hygiena, preventivní lékařství a veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. 254 s. ISBN 978-80-246-2510-2.
ODSTRČIL, Jaroslav a Milada ODSTRČILOVÁ. Chemie potravin. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 164 s. ISBN 80-7013-435-6.
PODSTATOVÁ, Hana. Mikrobiologie, epidemiologie, hygiena. 1. vyd. Olomouc: Epava, 2001. 283 s. ISBN 80-86297-07-1.
PODSTATOVÁ, Hana. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 158 s. ISBN 978-80-7262-597-0.
PROKEŠ, Jaroslav a kol. Základy toxikologie: obecná toxikologie a ekotoxikologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 248 s. ISBN 80-7262-301-X.
PROVAZNÍK, Kamil. Manuál prevence v lékařské praxi. Díl I. - IX., souborné vydání. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004. 733 s. ISBN 80-7168-942-4.
SCHINDLER, Jiří. Mikrobiologie: pro studenty zdravotnických oborů. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2014. 215 s. ISBN 978-80-247-4771-2.
SYMON, Karel a Vladimír BENCKO. Znečištění ovzduší a zdraví. Praha: Avicenum, 1988. 250 s.
ŠEJDA, Jan, Zdeněk ŠMERHOVSKÝ a Dana GÖPFERTOVÁ. Výkladový slovník epidemiologické terminologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 120 s. ISBN 80-247-1068-4.
ŠRÁMOVÁ, Helena a kol. Nozokomiální nákazy. 3. vyd. Praha: Maxdorf, 2013. 400 s. ISBN 978-80-7345-286-5.
TUČEK, Milan a kol. Hygiena a epidemiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 358 s. ISBN 978-80-246-2025-1.
TUČEK, Milan, Miroslav CIKRT a Daniela PELCLOVÁ. Pracovní lékařství pro praxi: příručka s doporučenými standardy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 327 s. ISBN 80-247-0927-9.
WILKINSON, Richard G. a M .G. MARMOT. Fakta a souvislosti: sociální determinanty zdraví. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky, 2005. 52 s. ISBN 80-86625-46-X.

Časopisy a periodika
Central European Journal of Public Health. Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 1993- . ISSN 1210-7778.
Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie: časopis Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP. Praha: Nakladatelské a tiskové středisko ČLS JEP, 1994- . ISSN 1210-7913.
Hygiena: časopis pro ochranu a podporu zdraví. Praha: Tigis, 2006- . ISSN 1802-6281.
Pracovní lékařství = Czech Journal of Occupational Medicine: Časopis Společnosti pracovního lékařství: časopis pro pracovní lékařství a závodní zdravotní péči. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. Praha: Nakladatelské a tiskové středisko ČLS JEP, 1949- . ISSN 0032-6291.
Atestační práce z hygienických oborů, epidemiologie a veřejného zdravotnictví

Zpět nahoru

Kalendář akcí


 
pracuji...
Zpět nahoru